RECENZE Dead Rising 4: Mix zábavy a originality, který ale má svou daň

Série Dead Rising si svou cestu ke slávě našla poměrně snadno a už s jejím prvním dílem přišel veliký úspěch. Nabídla totiž koncept hry, který dosud na trhu buď chyběl, nebo s ním jiná studia nebyla schopná pracovat tak dobře, jako Capcom. A do stejných kolejí je zasazena i poslední exluzivita roku 2016, Dead Rising 4.

Hra nabízí dva herní režimy, a to příběhovou kampaň a multiplayer. Kampaň je pak, stejně jako v předchozích dílech, rozdělena na jednotlivé případy, které musí hráč řešit. A nečiní tak jako nikdo jiný než žurnalista Frank West, známý protagonista z prvního dílu.

Kdo by však na začátek čekal nudné tutorialové mise, které vám teprve ukáží, jak se vlastně Dead Rising 4 hraje, mýlil by se. Už od samotného spuštění singleplayeru je hráč nasazen do protagonistovy noční můry a má za úkol pronásledovat hříchy z jeho minulosti, respektive jinými slovy se musí už v prvních momentech hraní prodírat hordami zombie, aby mu jeho vlastní duch znovu připomněl, co vše udělal v špatně.

Westův sen končí probuzením a následuje cesta do starého známého městečka Willamette, kde se podle Frankovy studentky Vick děje něco nekalého. A zde začíná hon na zastavení utajovaného zombie projektu vlády, který se následně, jak tomu tak už bývá, zvrtne v zombie apokalypsu.

Příběh samotný, ačkoli se vrací na již známou lokalitu, se scénáristům bezpochyby podařil a přestože postavy v cutscénách čas od času reagují trochu kýčovitě, celková zápletka, osoby i jednotlivé případy působí dost originálně. Jediným problémem v tomto směru jsou opakující se úkoly. Ty sice působí zajímavě, ovšem způsob jejich plnění je často podobný a když už potřetí za hodinu máte v questu zapnout speciálně upravený fotoaparát a zkoumat s ním kresby na stěnách, začnou trochu nudit.

Hráč se během hraní, jenž naštěstí není nijak omezeno a v otevřeném světě může při plnění misí trávit kolik času chce, setká vedle klasických klaďasů a záporáků i s několika druhy nepřátel. Zatímco některé typy se vrací z předchozích dílů, Capcom se rozhodl naservírovat i některé novinky a je to jedině dobře. Přestože totiž zombie k této hře neodmyslitelně patří, jejich hordy začnou být brzy poměrně otravné a místo radosti z rychle naskakujícího počtu mrtvých po chvíli nastoupí zhruba podobný pocit, jako když spěcháte na metro a v cestě vám zrovna stojí demonstrace pořádaná Tomiem Okamurou.

Klasické dekapitování nemrtvých je okořeněno o několik nových druhů nepřátel, jejichž detailní popis nabízí propracovaný HUD v menu. Jedněmi z těch tradičnějších jsou tzv. „fresh zombies“ a „EVOs„, což jsou superrychlé a nebezpečné zombie utvořené novým vladním programem. Dále se vám na mušku dostane armáda, se kterou se Frank setká jak v příběhových misích, tak i při běžném procházení Willamette, kde ozbrojenci střeží checkpointy se zásobami. Nepřátel „s lidskou tváří“ je ovšem více a není problém narazit ani na ostatní, ne zrovna vřelé přeživší. Speciální skupinu potom tvoří tzv. Maniacs, skupinky tématicky oděných nepřátel, kteří s sebou většinou mají i svého bosse a během hry tak usmrtíte třeba Santu Clause či středověkou rytířku.

Zbrojní arsenal se opět sestává z pozoruhodných i superničivých kousků a nechybí ani sbírání blueprintů pro craftění ještě nekorektnějších výtvorů. Jinak tomu není ani u vozidel a po chvilce hraní se tak ocitnete v situaci, kdy v robotickém exo obleku pácháte zombie genocidu pomocí jakéhosi ohňostrojometu a GoKartu střílejícího elektrické paprsky. Spolu s tím vším má Frank West k dispozici již zmíněnou speciálně upravenou kameru, s níž vedle používání nočního vidění a rozkrývání PIN kódů může i fotit selfie. Za jejich originalitu hra dokonce uděluje i známky a ve finále je často mnohem těžší si pořídit dobré selfie s některým z bossů, než ho zabít.

Bohužel, stejně je to i se vším ostatním. Nemáte-li dysfunkci pravého palce, hrou projdete jako nůž máslem. Plnit mise je ve většině případů až směšně jednoduché a vzhledem k dostupnosti zbraní ztrácí význam i peníze, které při hraní nasbíráte. Ty se dají využiít u obchodníků při osvobozování stanovišť, místo zbraní a vozidel se ale spíše hodí k utrácení za oblečení (jinak řečeno, hra se hodí i pro holky).

Možností úprav postavy je opravdu hodně a zatímco v jeden moment chodíte bundě a džínech podle posledních trendů, hned v ten další masakrujete stovky zombie v hasičekém obleku. To jde ruku v ruce se zmíněnými selfies a spolu s občasným prohozením nějaké ironické hlášky se tak Dead Rising 4 stává po vzoru Saints Row poměrně vtipnou hrou.

Naneštěstí si příklad ze Saints Row vzali autoři i při vytváření fyziky hry, která působí dosti arkádově a jízdní model na tom není jinak. Zároveň není zrovna téžké narazit na bugy, z nichž některé mohou zásadně ovlivnit gameplay hry a občas se nenávratně zasekne i sám Frank West.

Plus mají ale tvůrci rozhodně za grafiku, která na hru, jakou je Dead Rising 4, nevypadá vůbec špatně. Hlavní postavy vypadají uvěřitelně, menu i HUD přehledně a speciální efekty, stejně jako létající hlavy a ruce, též mají co do sebe. Ani vychytaná grafika ovšem nepomáhá atmosféře, kterou hra i přes rozlehlost mapy a hrající Jingle Bells na pozadí jako celek postrádá.

Resumé

Dead Rising 4 je hra spousty plusů i minusů. Pro ty, kteří se chtějí do příběhu vžít, to i přes dobrou příběhovou linii asi nebude zrovna to pravé. Hledáte-li však něco na odreagování, je čtvrtý Dead Rising ideál. Zabíjení tisíců zombie, focení se v rytířském oblečení s vražedným Santou Clausem, craftění na způsob MacGyvera a další zábavné a originální aktivity, to je Dead Rising 4. Není k zamilování, ale na hraní „jen tak“ se perfektně hodí.

Dead Rising 4

Celkový verdikt

7.3/10
  • Hrateľnosť
  • Trvanlivosť
  • Grafika

Jiří Růžek

Xboxerem jsem se stal v roce 2013, s hrami jsem ovšem díky GTA: Vice City začal již o deset let dříve. Mezi mé oblíbence se řadí především open-worldovky typu Saints Row či Grand Theft Auto, nepohrdnu ovšem ani nad dobrými arkádami nebo rage hrami jako NHL a Tekken. Mé ostatní zájmy se pak točí především okolo rock'n'rollu a politiky. Pozoruhodná dvojice, co? Na Xbox Live jsem k nalezení pod gamertagem Geousek.

Tiež by ťa mohlo zaujať...

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Nastavenia súkromia