RECENZE: Bee Simulator jako pohodlný vhled do světa vymírajícího druhu ?

Zatímco včel ve světe ubývá, způsoby, jak veřejnosti vysvětlit jejich důležitost pro ekosystém, se naopak jen množí. A nyní už dokonce i v herním světe, řady simulátorů všeho možného totiž čerstvě rozšířil i titul Bee Simulator.

Hra pochází od polského studia Varsav Game Studios, aktuálně se zabývajícího mimo Bee Simulatoru například připravovanou destrukční akcí Giants Uprising. Právě včelí simulátor má aktuálně zaujímat pozici vlajkové lodě týmu sídlícím v hlavním městě našich sousedů. Jak tuto pozici Bee Simulator naplňuje a dokázali ve Varsav Game Studios „pojmout hru z jiné perspektivy“, jak deklarují na svých webových stránkách?

Koncept Bee Simulatoru je poměrně jednoduchý a srozumitelný. Hráč se ocitne v roli včely – dělnice, která se postupně učí tomu, jak to v takovém včelím společenství chodí. Úvodní herní nabídka sice nabízí krom včely i profil chrousta či vážky, avšak pokaždé, když jsme ho zvolili, odstartovala opět příběhová kampaň se včelím protagonistou. Zdali se jedná o chybu či o kdoví jaký, ale rozhodně nepochopený záměr autorů, těžko říci.

V praxi je hlavní náplní hry sběr pylu výměnou za užitečné „knowledge points“, použitelné třeba na změnu druhu včely, za kterou hráč hraje. Těch Bee Simulator nabízí celou řadu, a to ze všech koutů světa. Samotný pyl lze získávat prolétáváním okolo různých druhů květin, každá z nich navíc může patřit do jiné kategorie podle toho, jak kvalitní její pyl je.

Pomoci naší včele, kterou si začátkem hry můžeme sami pojmenovat, ve sběru pylu dokáže třeba poměrně zajímavá funkcionalita „bee vision“, která přepne hru do velmi dobře vypadající první osoby a ukáže věci, které zří jen včelí oko. Dalším pomocníkem ve sběru pylu je pak booster, jenž v případě, že jsme z lidských pamlsků získali dostatek cukru, při aktivaci zvýší rychlost včelího letu. 

Pyl lze sbírat buď „nezávazným“ létáním po okolí nebo během plnění příběhových misí, které postupně představují problematiku soužití včel a ostatních živočišných druhů, zejména pak lidí. Postupně se z toho stává hon za záchranu včelí komunity, během kterého s naší včelou zavítáme do různých prostředí, od překrásné panenské přírody až po ruch rozmanitého velkoměsta, jehož součástí je třeba i zoologická zahrada.

U příběhových misí, ač jejich počet není nějak extrémně vysoký, strávíme zřejmě nejpodstatnější část hry. Plusem bezpochyby je, že jejich provedení se opakuje pouze zřídka, tedy pokud vezmeme v potaz fakt, že létání a sběr pylu je esenciální složkou hry. Zároveň, a zde se otázka toho, zda se jedná o pozitivní či negativní záležitost, může stávat rozporuplnou, jsou mise postupem času těžší a těžší a i v případě zvolené obtížnosti úrovně „easy“ může jejich plnění dělat problémy i zkušeným hráčům. 

Za podstatnou část těchto problémů je však třeba vinit celkem těžko ovladatelný „jízdní model“ včely, nikoli samotné provedení misí, byť i to je v oblasti jejich obtížnosti pochopitelně neodmyslitelným činitelem. Právě složité ovládání letu včely je ale samo o sobě zajímavou výzvou, která z herního světa pomalu mizí – a je to škoda, vždyť například legendární mise z GTA Vice City, kde se Tommy Vercetti ujal téměř neovladatelného vrtulníku na dálkové ovládání, vyvolává mezi hráči nostalgické vzpomínky ještě nyní.

Legendární mise z GTA Vice City, kde se Tommy Vercetti ujal téměř neovladatelného vrtulníku na dálkové ovládání, vyvolává mezi hráči nostalgické vzpomínky ještě nyní.

Mimo příběhové mise pak v okolním světě můžeme narazit i na řadu zajímavých side-questů. Díky nim si běžné hraní můžeme okořenit třeba o (v kontextu s předchozím odstavcem rozhodně ne jednoduché) včelí závody, „pěstní“ souboje s nepřátelskými vosami či o poněkud pozoruhodnou soutěž v tanci, jejíž smysl spočívá v… no… vlastně nevíme, ale určitě tam nějaký bude.

Co se tedy herní náplně týče, Bee Simulator si tedy i přes pár včel much vede dobře. Celá hra ale výrazně kulhá v oblasti interakce s okolním prostředím – lidem můžete jako včela létat třeba centimetr od oka, nijak na vás však nereagují. Rozdovádět „včelími aktivitami“ zvíře se z kdovíjakého důvodu podaří zhruba v jednom z deseti případů a když se přesuneme k neživým objektům, tak zatímco v traileru jsme mohli vidět, jak prolétávající včela kupříkladu propíchla balón, nic takového se nám i přes vehementní snahu, nepodařilo.

Objekty jsou ve světe zkrátka jen statické. To by samo o sobě ani vadit nemuselo, kdyby však docházelo alespoň k nějakým reakcím – a je třeba připomenout, že v reálném světě prolétávající včela bývá pro reakci okolí nezřídka vcelku dobrým podnětem. A ve hře se slovem „simulator“ v názvu by se faktory z reálného světa, tedy doufejme, brát v potaz měly.

Do jisté míry lze tuto nedokonalost klást za vinu použitému Unreal Enginu, který se ke hře pro její nekomplikovanost hodit sice může, zároveň ji ale omezuje v prozkoumání například zmíněných možností interakce. Vezmeme-li ale použití Unrealu jako něco, s čím zkrátka hnout nelze, naskýtá se nám na druhé straně otázka – pokud hra není založena na interakci včely s okolím, proč není ve hře přisouzena vyšší role alespoň dalším druhům hmyzu? Na ten sice v jednotlivých questech narazíme, mimo ně ale interakce se zbytkem šestinohého světa zcela mizí. A přitom z vlastní zkušenosti většina z nás dobře ví, že toho venku za oknem létá mnohem více, než jedna, občas dvě včely.

Ač se hlavní myšlenku hry vychytat podařilo, je škoda, že autoři nezabrousili ohledně života včely do o něco větší hloubky – třeba poměrně marginální role v podstatě poloprázdného včelího úlu trochu dělá dojem, že se autoři nezaměřili ani tolik na to, aby vydali včelí hru, ale aby vydali jednoduše nějakou hru. 

Každopádně například vizuální zpracování zmíněného úlu, stejně tak jako i samotné včely a vlastně i okolního světa, ideálně splňuje očekávání – prioritou Bee Simulatoru evidentně není zprostředkování graficky co nejrealističtějšího vyobrazení světa a bylo by celkem zbytečné, kdyby se o to snažil, neboť vizuální zážitek, jaký hra nabízí, naprosto ideálně dostačuje. To ale jen upozorňuje na to, že ušetřené hodiny práce za grafickou reprezentaci hry mohli autoři v samotném gameplayi využít o něco lépe.

Resumé

Bee Simulator svůj účel splňuje. Poskytuje hráčům vhled do života včely a zároveň přenáší důležitou otázku vymírající včelí populace i na herní pole. Zmíněný vhled by se však spíše než jako autentický dal označit jako pohodový, respektive pohodlný – jednoduchost technického zpracování se dá s ohledem na pointu hry přehlédnout, nenaplněného obrovského potenciálu gameplaye mimo hlavní příběhovou linku je ale obrovská škoda. 

A přitom by náprava tohoto neduhu nemusela zabrat ani nějaké extrémní úsilí, vždyť herní požitek Bee Simulatoru by zásadně zvedlo už jen to, kdyby byl okolní svět o něco dynamičtější. Pakliže se tedy ze svých chyb varšavské studio poučí, třeba bychom se za pár let mohli dočkat druhého dílu, který polský tým pojme ještě z trochu jiné, ideálně otevřenější perspektivy.