RECENZE Lightfield: Vesmírný parkour a challenge pro všechny závodníky
Zatímco Elon Musk plánuje postupné osídlení Marsu, vývojáři z Lost in the Garden se rozhodli jít trochu dál. Vytvořili právě vydaný herní titul Lightfield, v němž poznáme vesmír z trochu jiného pohledu – pohledu intergalaktického závodníka. Jak si novinka vedla v naší recenzi?
V první řadě je těžké posoudit, pro koho je Lightfield vlastně určen. Hra je totiž doslova ikonická mnoha aspekty, a to i přes fakt, že jde ve své podstatě o velmi jednoduchý kousek. Hlavním a v praxi téměř jediným úkolem hráče je závodění – úplně stejně jako třeba ve slavné Trackmanii. To ovšem doprovází spousta vesměs milých skutečností.
Co při zapnutí „vybafne“ na hráče jako úplně první, tak je samozřejmě grafika a provedení uživatelského prostředí. Zde se tak trochu vracíme do osmdesátých let, naštěstí ne kompletně. Pastelové barvy z poměrně nepřehledného menu sice doprovázejí hráče téměř na každém kroku, už po startu prvního závodu ale rychle poznáme, že to zas horké není a kochat okolím se dá i bez obav o přivození zánětu spojivek.
Závodění po svém
V Lightfield se ale okolím nekochá, je totiž třeba ho využívat pro své potřeby. Tady nejde o jen tak ledajaké závodění, ale o závodění ve vesmírných korábech, se kterými lze předvádět i parkourové kousky. Čas od času je totiž třeba provést ukázkový přemet nebo přisát svou loď k povrchu a z toho někdy vznikají opravdu pozoruhodné kreace. Vše ale v zásadě záleží jen a pouze na hráči a jeho uvážení, jak a kudy bude jednotlivé checkpointy v závodech prolétávat. Kreativitě tak Lightfield meze rozhodně neklade.
Závodit je přitom možné ve třech různých režimech – proti CPU s různými obtížnostmi, na čas nebo online s přáteli. Na výběr je několik propracovaných map na různých planetách a jak se dá rychle poznat, s originalitou na nich designéři rozhodně nešetříli.
To insanity… and beyond!
A koho by normální závodění nudilo, může si ho trochu okořenit. V nastavení jsou k dispozici posuvníky hratelnosti a pro pořádnou challenge si lze hru třeba jedenáctinásobně zrychlit. Navíc hra obsahuje i výzvy přímo od autorů, jejich plněním a zároveň sbíráním XP při hraní se poté odemykají další odměny a zpřístupňují se další tratě. Motivace ke zlepšování se a překonávání rekordů tak nechybí.
Poměrně důležitou roli hraje během závodění i soundtrack. Ten je možné si libovolně přepínat, každopádně se však dostupné elektronické skladby tématicky vesměs hodí a zpříjemňují, ne-li dokonce prohlubují celý herní zážitek. Na druhou stranu – asi nejlepší volbou pro poslech během závodění se stejně nakonec ukázal být legendární Crazy Frog.
A co jeden z nejdůležitějších aspektů závodních her, tedy ovládání? Samo o sobě se zdá býti velmi primitivní, v celé hře totiž v praxi využijete dohromady 2 až 3 tlačítka na ovladači, o to více ale Lightfield nutí hráče ukázat jejich závodnické dovednosti. Dokonce občas až tak, že porazit CPU se začátečnickou obtížností může být věc na celé odpoledne.
Resumé
Lightfield je příjemná a originální závodní hra, která neurazí snad vůbec nikoho. Pohodáři si budou poletovat vychytanými mapami a zkoušet různé triky s oběma letovými módy, pro ty soutěživější jsou zase připraveny výzvy a až přehnaně těžcí AI protivníci. Když si od toho odmyslíme nepřijemné hlavní menu, máme tu stylovou zábavu na nejednu dlouhou chvíli. A možná i pár kratších.
Lightfield
Celkový verdikt
-
Hratelnost
-
Trvanlivost
-
Grafika
