Recenze Spintires: MudRunner: Z bláta do louže, ale se stylem

Vývojáři ze Saber Interactive si před časem zřejmě řekli, že lidé mají rozdílné touhy a že mezi ně může patřit i touha brodit se bahnem v těch nejslavnějších sovětských náklaďácích. A tak udělali Spintires: Mudrunner. A udělali ho moc dobře.

Nástupce zdařilého Spintires je tady a zatímco v našich končinách je sovětská technika postupně nahrazována tou moderní, v MudRunner se kolem ní doslova točí svět. V první řadě se okolo proslulých UAZů a ZILů ale točí bahno, přesně jako autoři slibovali.

Titul nabízí tři hlavní herní režimy, přičemž pokud hráč zrovna nemá s kým hrát online, nejvíce času zřejmě stráví v singleplayeru. Z toho se v podstatě odvíjí celá hra a vychází z něj i multiplayer, jehož předností je pak možnost plnit úkoly ve větším počtu hráčů a tím pádem si malinko urychlit tvrdou práci. K té se ale dostaneme o trochu později.

V klasickém singlu se vžijeme do role řidiče náklaďáku se dřevem, a to v hodně nekompromisním pojetí. Postupně odemykáme mapy tím, že po nich vozíme dřevo, ne všechno je ale tak jednoduché, jak to může na první pohled znít. MudRunner totiž není žádný Euro Truck Simulator.

Už samotný tutorial ukáže, že tahle hra není pro slabochy. Zapomeňte na boss fighty, opravdovým nepřítelem člověka je rozježděné bahno a močály. Bez uzavřeného diferenciálu a zapnutého 4×4 se v MudRunner zkrátka nepohnete a mapy, které byste s asfaltovými silnicemi projeli za pár minut, budete překonávat klidně i dlouhé hodiny. A to nemluvíme o hardcore režimu, který sice gameplay nějak extra výrazně neztěžuje, zabořeným kolům však taky nepomáhá. Pro zážitek tak bohatě stačí i základní obtížnost.

Nadávat ale nebudete

S jízdním modelem si autoři opravdu vyhráli. Náklaďáků je ve hře necelá dvacítka, každý se ale promočenou hlínou brodí jinak a zatímco někde se bude hodit rychlý jeep, jinde se bez monstra s osmi koly neobejdete. V nejhorším je ale vždy nápomocné lano, kterým je možné se na dálku uchytit okolních objektů či vozidel a ze šlamastiky se pohotově dostat. To, při dávce realističnosti, jakou autoři do MudRunner vložili, působí trochu rozpačitě, nesympatie ale rychle přebije praktičnost.

Zmíněná realističnost je ale však zásadním aspektem, se kterým hra pracuje. Nejde jen o výše popsaný jízdní model – prostředí, které vám bude pravidelně ztěžovat život, si zamilujete. Je totiž v tolika ohledech propracované, že místo toho, abyste nad tunami bláta nadávali tak, jak to za volantem bývá, budete hrabat koly s úžasem ve tváři. Výtečně vypadající příroda nechutně se nabalující na vašeho ne zrovna ekologického plechového miláčka – to je zde běžnou rutinou.

Pochopitelně, abyste mohli vozit dřevo, je nutné náklaďáky opatřit i přívěsem. Těch má každý na výběr hned několik a je třeba si vždy uvědomit, který přívěs na aktuální úkol využijete. Lehce se vám totiž může stát, že po strastiplné cestě dojedete na místo a zjistíte, že musíte zpátky do garáže, neboť se vám na korbu ty kmeny stromů prostě nevejdou. A hned je o zábavu postaráno.

A takhle probíhá vlastně celý singleplayer – boříte se do bahna, jezdíte, zase se boříte, naložíte, boříte se, boříte se ještě chvíli až nakonec (možná) dovezete. Do toho všeho vám ještě může dojít nafta nebo zničíte náklaďák do nepojízdného stavu. Což občas není vůbec těžké, stačí párkrát přehlédnout kámen a podvozek vám hned řekne, kam už dneska nedojedete.

Ten, kdo si nevylámal zuby v režimu jednoho hráče či multiplayeru, si může zkusit výzvy. Ty se vždy sestávají z jednoho hlavního úkolu a třech bonusových a vesměs prověřují vaše řidičské dovednosti. Ani tady to ovšem není žádná procházka růžovým sadem a zdánlivě jednoduchý vedlejší úkol „nevjeď to protisměru“ může být horší než sobotní kocovina.

Odměny za plnění úkolů nabývají na první pohled chaotické podoby bodů, kdy pro splnění mise je třeba nasbírat jeden druh bodů, pro získání nového náklaďáku zas jiný druh bodů a pro jeho opravu zas jiné body. Chvíle hraní systém objasní, ze začátku to ale může působit jako jeden velký mišmaš.

S podivem je třeba konstatovat, že i přes to, že vlastně celou hru vozíte dřevo, hra ani po delší době nepůsobí nijak stereotypně. Hrabat se se zastaralými stroji v bahně je jednoduše neutuchající zábava bez ohledu na to, jestli máte zrovna na přívěsu dřevo, zásobní naftu nebo jestli jste přívěs zapomněli v garáži. Tomu ostatně dopomáhá i koncepce singleplayeru, který tvoří 6 kompletně rozdílných map, z nichž každá představuje jiné prostředí.

Resumé

Spintires: MudRunner by bylo ohromně těžké popsat jen jedním slovem. Zřejmě nejblíže by tomu měla oblíbená internetová zkratka „WTF“, ale jen ve zcela pozitivním smyslu. Kdo ví, jaký myšlenkový pochod vedl k tomu, aby vznikla hra, jejíž hlavní náplní je zcela realistické brodění sovětských náklaďáků bahnem, ve všech směrech se ale tato šílenost naprosto povedla. A je vlastně jedno, jestli ji pojmete jako oddychovku nebo jako program na celé odpoledne, nudit se nebudete nikdy.