RECENZE NHL 19: Pouhá aktualizace soupisek? Tentokrát určitě ne

Máme tu rok 2018 a zatímco nový ročník zámořské NHL se teprve rozjíždí, zápasení v čerstvě vydaném NHL 19 už je v plném proudu. A my jsme po týdnu hraní usoudili, že je čas těch několik desítek hodin shrnout do recenze.

Jak již ukazuje úvodní menu, hra opět přichází s českou lokalizací. Komentáře Roberta Záruby se ovšem nedočkáme, znovu jde pouze o přeložené texty, to by však vzhledem k letům minulým nemělo být nijak zarážející, neboť si EA Sports tento standard u své NHL série udržují už několik let.

Po přechodu z úvodního menu se pak rychle vyjeví i jedna novinka, a zrovna velmi příjemná. Tou je rychlost přechodů mezi jednotlivými slidy v menu – byť počet submenu pořád zůstává v šílených číslech, přepínání mezi nimi se zdá mnohem svižnější oproti například dřívějšímu ročníku, kdy přejít z jednoho menu do druhého byla záležitost tvořící vrásky na čele i těm nejtrpělivějším hráčům. A v režimech jako HUT, kde občas jde opravdu o sekundy, to umělo udělat i pořádnou neplechu.

NHL 19 hráče opět uvítá tréninkem a výběrem vhodných nastavení. I ti nejméně zkušení hráči se tak v prvních minutách hry nejen naučí její základy, ale též si uzpůsobí rychlost i obtížnost gameplaye svým potřebám a preferencím. Co už bohužel uzpůsobit nejde, tak je soundtrack. Ten jako by se s každým rokem stával otravnějším a otravnějším a po zhruba dvou hodinách hraní zná hráč většinu textů i melodií nazpaměť. Zde musíme přiznat, že nám trochu chybí rok 2009.

Co se úprav na grafické stránce hry týče, krom změny barevného schéma v menu zůstalo krom pár maličkostí vše při starém. Bug z betaverze hry, kdy všichni hráči vypadali jako pravidelní návštěvníci solárního studia, se navíc podařilo úspěšně upravit. Zde tak není NHL 19 co vytknout, grafické provedení hry se sice výrazně nezměnilo, ale v podstatě ani není moc důvod činit jakoukoli změnu.

Za to gameplay se dočkal změn opravdu požehnaně. Tou pravděpodobně nejvýraznější je zbrusu nová technologie bruslení RPM, která nejenže umožňuje útočníkům rapidně měnit směr, bleskurychle se otáčet a brát si puk bez problému jako v opravdovém hokeji, ale dává i možnost obráncům na tyto útočné pohyby pohotově reagovat a rozdat tvrdý hit v ten správný moment. Hra tak i díky novým a propracovaným animacím působí velmi plynule a svižně.

Součástí balíku změn je pak i další úprava přibližující NHL 19 opravdovému hokeji – góly z dorážky už jde konečně střílet opravdu z dorážky a ne způsobem, kdy si hráč musí nejdřív vzít a zpracovat puk a až následně řešit, kam ho umístí do brány. Nově prostě stačí přijet k odraženému puku, mávnout holí a doufat v nejlepší.

Velkou kapitolou je i drastická změna vypichování puku. Jednoduše řečeno – pokecheck spammeři mají letos utrum. EA Sports se rozhodli udělat z vypichování puku věc založenou na tréninku a skillu a neopatrná práce s hokejkou tak často zavede hokejistu na trestnou lavici. Jen někdy bývá hra až moc přísná a nechá hráče s pukem spadnout i přesto, že se hokejka obránce téměř nedotkla ani vzduchu okolo útočníkovo nohou.

Ze změn gameplaye ale zkrátka jednoznačně vítězí implementace RPM technologie. Dlouholeté stížnosti hráčů na plynulost hry, bruslení a práci s pukem konečně došly k nějakému výsledku a otravné bugy. Ty má sice RPM taky, ale až na občasné podivně zaseklé animace se nejedná o nic, co by nějak zásadně zasahovalo do samotného hraní. Hráče bezmocně kroužícího nad volným pukem už tedy nepotkáte.

Letošní ročník dále přináší i jednu z největších chloub, kterými se EA Sports prezentovali, a to World of CHEL. Soubor kompetitivních režimu zahrnující krom známých NHL Threes či EASHL i zbrusu nový NHL ONES nechá hráče vytvořit od nuly si svého vlastního hokejistu a postupně s ním vyhrávat právě napříč režimy World of CHEL. S každým zápasem se přitom hokejista leveluje a dostává bonusy v podobě hokejových tašek obsahujících výstroj či oblečení.

Oproti poměrně serióznímu HUT se World of CHEL jeví spíše jako arkádová záležitost na vyblbnutí. Povedený formát navíc střídá fakt, že NHL ONES mohou sloužit pro některé hráče jako forma seberozvoje co se ovládání hokejky a puku týče, ostatně zápas proti dvěma soupeřům a brankáři tomu dává prostoru dost.

Z online režimů se pár novinek dostalo i populárnímu Hockey Ultimate Team, respektive HUT. Nejvíce hráče potěší přidání více než 200 legend historie NHL, které mimo jiné zahrnují i proslulé hvězdy jako Wayna Gretzkyho či Maria Lemieuxe. Pomocí speciálních legendárních sad lze dokonce některé legendy i vylepšovat a z Igora Larionova s hodnocením 84 tak postupně vyrobit kartičku s hodnocením 90.

K novým legendám a sadám se přidává i další systém odměňování. Vedle denních odměn za přihlášení a loňských challenges jde nově plnit i úkoly a milníky (vstřel 500 gólů, zkompletuj 3 sady…). Ty opět oživují gameplay a mohou sloužit jako užitečný odrazový můstek pro ty, kteří nejsou tolik zdatní na trhu i pro ty, kteří spíše míří na některé dlouhodobější odměny, jako je třeba Mike Modano za splnění 500 úkolů.

Právě legendy jsou jednou z forem odměn, které s úkoly a milníky přicházejí. Krom vysoko hodnocených karet za celé splněné složky questů dostávají hráči některé kartičky i na „hostování“ a mají si tedy šanci na pár zápasů vyzkoušet, jak si daná legenda stojí na ledě. Další vychytaný způsob, jak hraní zpestřit.

A lehké okořenění se nevyhlo ani dalšímu velmi populárnímu režimu, módu ORGANIZACE. Byť se nejedná o nijak závratnou změnu, vedle klasických nově přibývá i funkce rozšářeného skautování, kdy lze mimo jiné i posílat skauty na jednotlivé hráče a přesně si tak budovat budoucí základnu týmu. Nadšenci se využijí, ostatní budou skautování brát jako okrajovou záležitost i nadále.

Ještě nějakou dobu bude zřejmě pro každou novou hru skloňována otázka „a co mikrotransakce?“ a byť zrovna EA je svým přístupem k loot-boxům moc dobře známá a mimo jiné ji v Belgii hrozí trestní stíhání za jejich implementaci, v NHL 19 v podstatě není důvod, proč se nad nimi pozastavovat.

Za reálné peníze si lze ve hře zakoupit pouze body v HUT a ty následně investovat do zdejší formy loot-boxů, balíčků s hráči. Ty ale rovněž prošly obměnou a aktuálně je možné v najít v každém balíčku úplně všechno, při štěstí si tak zakoupit zlatý balíček s bronzovými hráči. V případě NHL 19 je tak mnohem jednodušší se hru naučit hrát a získávat hráče z aukcí či odměn, než zbytečně nakupovat body a otevřít 15 balíčků s jedním hokejistou s CLK 83.

Na druhou stranu, ač se to nemusí zdát, CLK 83 je v letošním HUT poměrně služné hodnocení. Systém CLK ratingů prošel obrovskou obměnou – došlo ke snížení jednotlivých atributů tak, aby vynikly talenty daných hráčů, ale byl během roku dostatek prostoru na to, aby hokejisté dostávali nové a nové kartičky. Ve výsledku tak sice třeba hvězda Detroitu Dylan Larkin přichází s pouhým hodnocením 81, ovšem své bruslařské přednosti si zachovává z loňska s rychlostí 93 a autoři mu ubrali na jiných atributech, kde tolik nevyniká. To má mimo jiné i dopad na ceny základních kartiček v aukčním domě, neboť se drží a zřejmě ještě dlouho držet budou v poněkud závratných výšinách.

Resumé

V diskusích často zaznívá, že NHL 19 je pouze další aktualizace soupisek, za kterou po nás EA chce cenu plné hry. V tomto případě je ovšem třeba oponovat, a to především kvůli implementaci RPM a tedy opravě nesmyslného modelu bruslení z minulých let. Dalo by se diskutovat nad tím, zdali je správné opravit jeden velký bug tím, že další vydání vyjde bez něj, jako samostatná hra ale NHL 19 působí zřejmě jako ten nejdůvěryhodnější herní simulátor hokeje, jaký jsme tu zatím kdy měli.