RECENZE Project Winter: Hlavně nepropadnout paranoii

Project Winter Recenze

Výlety do zasněžených hor často bývají zdrojem nekonečného množství historek. Obzvláště když se něco zvrtne, je o čem vyprávět ještě spoustu let poté. Dá se ale na něčem takovém postavit i povedený herní zážitek? Do příběhu jednoho nevydařeného výletu do hor zasadí hráče online survival titul Project Winter, jenž si nedávno našel svou cestu i na Xbox. A i přes pár zádrhelů je třeba konstatovat, že najít smrt uprostřed sněhové bouře může být vlastně docela zábava.

Project Winter přichází do vcelku širokého světa konzolových survival titulů s na první pohled jednoduchým motivem. Hráči, uvázlí v horské boudě obklopené nekonečnou zasněženou tundrou, musí společnými silami opravit potřebné přístroje k tomu, aby se mohli dovolat pomoci a zajistit si transport zpět do civilizace. Všechny suroviny na opravu si ale musí obstarat sami, nesmí podlehnout hladu, mrazu ani agresivní divoké zvěři a čas od času i přežít smrtící sněhovou bouři. A aby toho nebylo málo, dva z maximálně osmičlenné party přeživších se jim únik z bílého pekla snaží všemi silami překazit.

Project Winter
Project Winter
Developer: Other Ocean Group
Price: $9.99

Každou hru začíná celá skupina hráčů společně uvnitř chaty. Přeživší, snažící se uniknout, však nemají tušení, kteří z jejich pobočníků jejich snahu o záchranu sabotují. Navzdory tomu se musí snažit získávat ze stromů, kamenů a dalších objektů na mapě suroviny, z nichž následně vyrábí předměty potřebné pro vlastní záchranu, zbraně pro vlastní obranu, či z nich, jde-li o jídlo, vaří. Zrádci pak využívají různých podzemních tunelů a beden s předměty k tomu, aby na ostatní přeživší nastrahovali různé pasti a mařili jejich postup. Pokud všichni přeživší zemřou či nestihnou uniknout včas, vyhráli hru sabotéři. Pokud alespoň jeden unikne, výsledek je opačný. Hráči spolu přitom během gameplaye hlasově komunikují, sabotéři se tak musí snažit, aby jejich úmysly ostatní nepoznali.

Bez mikrofonu ani ránu

Na hlasové komunikaci hráčů pak Project Winter stojí i padá. Ke hraní je nezbytně nutné vlastnit mikrofon a ačkoli hra samotná tvrdí, že lze fungovat i bez něj, reálně žádné další způsoby komunikace (např. přes dialogová okna či chat) nenabízí. A bez kooperace s ostatními, alespoň v týmu přeživších, se obejít nedá. Některé úkoly je třeba plnit společně – například po mapě rozeseté bunkry, ukrývající materiály nezbytné pro úspěšné zavolání pomoci, lze otevírat pouze skupinově.

Přítomnost zrádců navíc mezi hráči vytváří zásadní aspekt hry – nedůvěru. Tu pak případná neefektivní komunikace jen přiživuje, a to občas až do takové míry, kdy nad přeživšími převládne paranoia a všichni se vzájemně pozabíjí. Vtipných situací se tak při hraní může objevit celé spektrum. Nebezpečí ale nečíhá pouze v samotných hráčích. Hladoví vlci toulající se po mapě šance na hráčovo přežití nijak nezvyšují a ať se děje co se děje, s přicházející vánicí se bez návratu zpět do chaty neobejdete. Naštěstí ani se smrtí pro daného hráče hra nekončí – průběh kola může ovlivňovat následně jako duch, a to pomocí speciálních schopností, nimiž může být nápomocen jedné nebo druhé straně.

Hra navíc disponuje hned několika různými režimy, v nichž se krom aspektů jako například délka hry objevují i další role pro jednotlivé hráče. Komunikace pak musí probíhat o to intenzivněji, je-li třeba koordinovat spolupráci s týmovým zdravotníkem, týmovým hackerem a dalšími rolemi s unikátními funkcemi. Jednoduše – bez mikrofonu ani ránu.

Otázku komunikace však autoři titulu výrazně zjednodušili jednou vychytávkou. Lobby, v nichž se hráči před startem hry potkávají, lze nastavit na konkrétní jazyk. Při vytváření vlastní i při připojení do cizí místnosti tak je tak vždy jasné, jakým jazykem se budou všichni dorozumívat. Výběr jazyků je přitom relativně pestrý, češtinu ani slovenštinu mezi nimi však bohužel nenajdete (při hře s přáteli je tak na místě vybrat obecnou položku „Other“).

Technické nedostatky

Nutnost nalézt jazykově odpovídající lobby, navíc ještě v kombinaci s faktem, že se hra snaží rozdělovat hráče dle jejich regionů, však nezřídka může způsobovat prodlevy při hledání minimálního počtu hráčů pro spuštění hry. Situaci dost napomáhá fakt, že Project Winter funguje jako crossplay hra, v jednom týmu se tak mohou sejít hráči z různých platforem. I tak se ale může stát, že 20 minut trvající hře předchází ještě 20minutové čekání na lobby v angličtině nebo na připojení dalších spoluhráčů. S budoucím vydáním Project Winter na další platformy by se ale situace mohla zlepšit.

S hrou se ale bohužel pojí i několik dalších nedokonalostí, zejména v oblasti technického zpracování. Nastavení například neumožňuje přizpůsobení ratia obrazovky tak, aby okraje ve hře odpovídaly okrajům televizoru. Jelikož jsou pak veškeré informace o ovládání hry zobrazené po stranách, může tato skutečnost dost zásadně komplikovat průběh hraní.

Ovládání jako takové rovněž působí poněkud zvláštně. Problémy se primárně týkájí orientace v uživatelském prostředí. Například na šipky v menu je nutné vždy najet a zmáčknout (A) místo prostého použití páčky/D-padu, na bizarnosti podobného rázu lze ale narazit i u dalších příležitostí a zvláštnosti v UI a jeho ovládání se bohužel, byť ve značně menší míře, nevyhýbají ani samotnému gameplayi.

S grafickou stránkou hry si ovšem autoři vyhráli na jedničku. 2,5D grafika i její styl zpracování perfektně doplňují téma hry, mapa i objekty na ní působí povedeně. A stejně tak i četné možnosti, jak si každý hráč může upravit vzhled i oblečení své postavy.

Resumé

Studio Other Ocean Interactive, které za Project Winter stojí, doplnilo vody současných survival titulů o velmi nápaditý a místy dost vtipný kousek. V podstatě veškerý průběh hry autoři přenechali na hráčské komunikaci a tato sázka, v jakkoli prazvláštní situace může nakonec ústit, se evidentně vyplatila. Plus zajímavé možnosti v gameplayi a úhledné grafické zpracování, minus občas otravné technické nedodělky, suma sumárum si od nás Project Winter zaslouží pochvalu.

Project Winter

Celkový verdikt

8.3/10
  • Hratelnost
  • Trvanlivost
  • Grafika

Jiří Růžek

Xboxerem jsem se stal v roce 2013, s hrami jsem ovšem díky GTA: Vice City začal již o deset let dříve. Mezi mé oblíbence se řadí především open-worldovky typu Saints Row či Grand Theft Auto, nepohrdnu ovšem ani nad dobrými arkádami nebo rage hrami jako NHL a Tekken. Mé ostatní zájmy se pak točí především okolo rock'n'rollu a politiky. Pozoruhodná dvojice, co? Na Xbox Live jsem k nalezení pod gamertagem Geousek.

Môže sa Vám ešte páčiť...

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *